Co se můžeme o radiových pulzarech dozvědět a na co to bude dobré?

Radiové pulzary se staly od jejich objevení roku 1967 (první objevila Jocelyn Bell a Anthony Hewish z Cambridge, UK) jednou z nejvíce vzrušujících oblastí astronomického výzkumu. Navzdory tomu, že základní představu o principu jejich fungování máme, mnoho detailů fyzikálních procesů zůstává zatím neodhalených. Např.: jaké množství nabitých částic je urychlováno ultrasilným magnetickým polem? Jakého typu jsou tyto částice? Jak přesně se pohybují? V jaké vzdálenosti od povrchu neutronové hvězdy se vytváří záření, které je pozorováno radiovými observatořemi?


Neutronové hvězdy samotné mají velmi horký povrch, který vyzařuje rentgenové záření. Jejich extrémně silné magnetické pole urychluje částice, které následně vyzařují téměř ve všech vlnových délkách, od radiových až po gama záření (na obrázku je znázorněno bledě modrou barvou).


Krabí mlhovina – pozůstatek exploze hvězdy, která byla na Zemi pozorována roku 1054 jako supernova – je živena energií záření pulzaru v jejím středu. Foto: NASA, ESA a Allison Loll/Jeff Hester (Arizona State University). Poděkování: Davide De Martin

Mnoho dalších tajemství je ukryto pod povrchem – jaká je vnitřní stavba a složení takového objektu? Nachází se v centru neutrony nebo jejich složky, kvarky? Náš nový projekt by měl pomoci poskytnout odpovědi na tyto otázky. Tyto fascinující objekty nejsou předmětem zájmu jen astrofyziky, ale i jaderné a částicové fyziky.

Astronomy budou zajímat informace o výskytu pulzarů (a tedy neutronových hvězd) jako pozůstatků výbuchů supernov. Jsou naše současné znalosti korektní? Existuje přebytek pulzarů v binárních soustavách? Nebo byly pulzary vypuzené z dvojhvězd díky asymetriím při závěrečném výbuchu hvězdy? S těmito informacemi mohou být naše modely výbuchu supernov testovány a zdokonalovány, což následně umožní upřesnit sílu a rovněž tvar gravitačních vln vyzářených při takovéto události.