Nepřímý důkaz gravitačních vln

Observatoř v Arecibo NAIC

První důkaz existence gravitačních vln byl získán na základě pozorování dvou po spirále se k sobě přibližujících hvězd, objevených astronomy z observatoře v Arecibo v roce 1974. Výzkumníci pozorovali hvězdy mnoho let a zjistili, že doba jejich vzájemného oběhu se pomalu zkracuje.

Joseph Taylor a Russel Hulse měli podezření, že toto zkracování je způsobeno tím, že hvězdy ztrácejí energii vyzařováním gravitačních vln. Matematicky dokázali, že oběžná doba hvězd se bude zkracovat přesně takovou rychlostí, jakou pozorovali. Za tuto práci v roce 1993 dostali Nobelovu cenu za fyziku.

Taylor a Hulse použili k vypracování své teorie radiové signály, zaznamenávané největším radioteleskopem na světě, umístěném v Arecibo v Portoriku.


V čase objevu byl Russel Hulse (napravo) studentem a Joseph Taylor (vlevo) jeho diplomovým vedoucím na Universitě v Massachusetts, Amherst.
Oba obrázky jsou z American Institute of Physics, AIP Emilio Segre Visual Archives